Spoustu věcí kolem vody a topení zvládnete bez řemeslníka a je zbytečné za ně platit. Sepsali jsme, jak na ně, a poctivě říkáme i to, kdy si na práci sami nesahat.
Studený radiátor nahoře a teplý dole, bublání v trubkách nebo dům, který se nechce prohřát. Většinou za to může vzduch v soustavě a spoustu z toho zvládnete sami. Tady je, co zkusit jako první a kdy má smysl volat.
Stáhněte kotel nebo čerpadlo a nechte soustavu deset minut stát, ať vzduch vystoupá nahoru. Pak vezměte klíček na odvzdušňovací ventil, dejte pod něj hadr a kelímek a ventil pomalu pootevřete. Nejdřív syčí vzduch, jakmile začne stříkat voda, zavřete. Postupujte od radiátoru nejblíž kotli k nejvzdálenějšímu a v patrovém domě odspodu nahoru. Nakonec zkontrolujte tlak na manometru, po odvzdušnění klesne a obvykle je potřeba dopustit.
V paneláku se odvzdušňuje jen váš radiátor, do stoupačky nezasahujte. Postup je stejný jako v domě, jen nemůžete vypnout čerpadlo, protože patří celému domu. Odvzdušňujte proto ráno nebo večer, kdy soustava jede klidněji. Když z ventilu nejde ani vzduch, ani voda, bývá zavřený nebo zanesený ventil na přívodu, případně je problém ve stoupačce a to je práce pro správce domu.
Starší litinové radiátory odvzdušňovací ventil často nemají. Vzduch se dá vypustit přes zátku na horním konci radiátoru, ta ale bývá zarezlá a při násilném povolení praskne nebo začne téct. Bez zkušenosti do toho nechoďte. Rozumnější je nechat na radiátor doplnit odvzdušňovací ventil, je to práce na chvíli a příště si poradíte sami.
Podlahovka se neodvzdušňuje po jednotlivých radiátorech, ale na rozdělovači. Zavřete všechny okruhy, pak otevřete jeden jediný a nechte ho protéct, dokud nepřestane bublat. Takhle postupně projeďte okruh po okruhu. Když v soustavě zůstává vzduch pořád dokola, bývá potřeba ji propláchnout a zatlakovat, což už děláme my.
Zvenku stačí vysavač s úzkou hubicí a kartáč na prach mezi žebry, prach hodně ubírá na výkonu. Zevnitř je to jiná práce. Když je radiátor po odvzdušnění pořád studený dole, je zanesený kalem a čistí se proplachem celé soustavy pod tlakem. To se doma udělat nedá, přijedeme s technikou.
Nejdřív zjistěte, odkud kape. Když voda prosakuje kolem ventilu nebo termohlavice, bývá to ucpávka a jde vyměnit bez vypuštění soustavy. Když kape ze samotného tělesa nebo ze závitu, je potřeba soustavu vypustit a spoj přetěsnit. Tmely a pasty z hobbymarketu problém obvykle jen odloží. Pod kapající místo dejte nádobu, vyfoťte to a pošlete nám fotku, poznáme, o co jde.
Tepelné čerpadlo je dnes nejčastější otázka, kterou od zákazníků slyšíme. Tady je bez obchodních řečí, jak funguje, jaké typy dávají smysl v jakém domě a s čím počítat u ceny.
Teplo nevyrábí, jen ho přečerpává. Odebere nízkoteplotní teplo z venkovního vzduchu, ze země nebo z vody, stlačením ho zvedne na teplotu použitelnou pro topení a předá do soustavy. Proto z jedné kilowatthodiny elektřiny udělá zhruba tři až pět kilowatthodin tepla. Celý trik je v tom, že energii přesouvá místo pálení paliva, a proto se vyplatí tím víc, čím nižší teplotu vody vaše topení potřebuje.
Poctivá odpověď je, že bez prohlídky domu vám cenu nikdo říct nemůže. Rozhoduje typ čerpadla, tepelná ztráta domu, stav topné soustavy a to, jestli se bude vrtat. Vzduch-voda vychází pořizovací cenou nejníž, země-voda je dražší kvůli vrtu, ale levnější na provozu. Přijedeme se podívat, spočítáme, co dům potřebuje, a dáme cenu předem. Návrh a konzultaci u topení neúčtujeme.
Vzduch-voda je nejběžnější a pořizovací cenou nejdostupnější. Do zhruba minus patnácti až dvaceti stupňů topí samo, pod tím pomůže elektrokotel jako druhý zdroj. Země-voda znamená vrt, tedy vyšší vstupní investici, ale nejnižší provozní náklady a nejlépe se snoubí s podlahovým topením. Vzduch-vzduch je vlastně klimatizace s reverzním ohřevem, hodí se spíš na přitápění než jako hlavní zdroj. Voda-voda se v praxi skoro nepoužívá.
Klíč je ekvitermní křivka, tedy vztah mezi venkovní teplotou a teplotou vody v topení. Čím níž ji dostanete a dům je pořád příjemný, tím levněji jedete. Netopte nárazově a nesnažte se čerpadlo pořád vypínat a zapínat, časté spínání ho ničí a nešetří. Termohlavice na radiátorech nechte otevřené naplno a teplotu řiďte křivkou. Konkrétní nastavení vyladíme po montáži přímo u vás.
Kryt nesmí bránit průchodu vzduchu, jinak si čerpadlo škrtí výkon a spotřeba jde nahoru. Nechte kolem výparníku volný prostor podle návodu výrobce a nikdy nezakrývejte výdech. Proti hluku pomůže hlavně dobrý základ, který nepřenáší vibrace do stěny domu, a umístění dál od oken ložnice, ideálně ne do úzkého kouta mezi dvě zdi, kde se zvuk odráží. Řešíme to už při návrhu umístění.
Může, ale záleží na tepelné ztrátě a na topné soustavě. Do nezatepleného domu se starými litinovými radiátory, který potřebuje vodu o teplotě sedmdesát stupňů, se čerpadlo hodí špatně a provoz zklame. Když je dům aspoň částečně zateplený nebo se dá soustava upravit na nižší teplotu, dává smysl. Přijedeme, změříme a řekneme narovinu, jestli se to u vás vyplatí, nebo ne.
Tichý pramínek na zadní stěně mísy vypadá nevinně, ale protočí se přes něj i pár set litrů denně a poznáte to až na vyúčtování. Tady je, jak najít příčinu a co se dá spravit bez bourání.
Nejdřív najděte příčinu. Vezměte kus toaletního papíru a přiložte ho na zadní stěnu mísy nad hladinu. Když zvlhne, protéká vypouštěcí ventil, tedy to hlavní těsnění na dně nádržky, které bývá zanesené vodním kamenem nebo ztvrdlé. Když voda přetéká přes přepad, je vadný napouštěcí ventil nebo špatně nastavený plovák. Napouštěcí ventil i těsnění vypouštěcího jsou náhradní díly za pár stovek a u přístupné nádržky je výměna práce na půl hodiny.
Ve většině případů ne. Vnitřek podomítkové nádržky Geberit, Alcaplast nebo Friatec se vyměňuje přes revizní dvířka, tedy přes ovládací tlačítko, které se sundá. Bourat je potřeba jen tehdy, když praskla samotná nádrž nebo potrubí za ní, což je vzácné. Sundejte tlačítko, vyfoťte, co je pod ním, a pošlete nám fotku. Podle typu poznáme, jaký díl přivézt, a spravíme to na jeden příjezd.
I slabý, sotva viditelný pramínek udělá za den klidně několik set litrů. Za měsíc se to na vodném a stočném pozná v řádu stovek až tisíců korun podle intenzity. Proto se vyplatí řešit to hned, ne až přijde vyúčtování. Rychlý test: večer si opište stav vodoměru, ráno ho zkontrolujte, aniž byste v noci pouštěli vodu. Když se číslo pohnulo, někde vám uniká voda.
Nejčastěji proto, že se vyměnilo těsnění, ale příčina byla jinde. Vodní kámen na sedle ventilu, tedy na ploše, kam těsnění dosedá, nová guma nezachrání. Někdy je popraskaný celý vypouštěcí ventil a mění se jako celek. A občas jde o napouštěcí ventil, který přetéká přes přepad, což vypadá stejně. Když jste už jednou opravovali a teče dál, zavolejte a podíváme se na to pořádně.
Revize plynového zařízení je povinnost, servisní prohlídka kotle podmínka záruky a volba zdroje tepla rozhodnutí na patnáct let. Tady je, jak to funguje a v čem se lidé nejčastěji sekají.
Rozlišujte dvě různé věci. Provozní revize plynového zařízení, tedy rozvodů a spotřebičů, se u domácnosti dělá jednou za tři roky a je povinná. Servisní prohlídka samotného kotle je něco jiného, tu předepisuje výrobce zpravidla jednou ročně a bývá podmínkou záruky. K tomu patří kontrola a čištění spalinové cesty, tedy komína. Konkrétní interval vám potvrdíme podle typu vašeho kotle, ať neplatíte za nic navíc.
Cena se odvíjí od toho, jestli jde o revizi rozvodů, servisní prohlídku kotle, nebo obojí najednou, a od počtu spotřebičů. Řekneme ji dopředu podle toho, co u vás doma je, takže vás na faktuře nic nepřekvapí. Vyplatí se spojit revizi rozvodů a servis kotle do jednoho termínu, vyjde to levněji než dvakrát.
Především riskujete. Netěsný rozvod nebo špatně spalující kotel znamená únik plynu nebo oxid uhelnatý, což je jed, který není cítit. K tomu se přidává praktický dopad: bez platné revize a servisu vám pojišťovna může krátit plnění, když dojde ke škodě, a výrobce zamítnout záruku. Doporučujeme do bytu i domu hlásič úniku plynu a hlásič CO, dodáme a namontujeme je.
V rodinném domě se dnes nejčastěji potkáváme s plynovým kondenzačním kotlem a s tepelným čerpadlem. Kondenzační kotel má nízkou pořizovací cenu a jistotu výkonu i v mrazu, ale jedete na plyn. Čerpadlo je dražší na pořízení a levnější na provozu, pokud dům umí topit nízkou teplotou. Kotel na tuhá paliva má smysl už jen tam, kde je vlastní dřevo a někdo, kdo bude přikládat. Elektrokotel je dobrý jako druhý zdroj, ne jako hlavní.
Ústřední topení znamená jeden zdroj tepla pro celý objekt, typicky kotel v kotelně, který zásobuje všechny radiátory. Etážové topení má vlastní zdroj pro jedno podlaží nebo jeden byt, takže si každý topí a platí sám. V bytových domech se etáž zavádí právě proto, že si každý řídí spotřebu podle sebe. Nevýhodou je víc zdrojů, tedy víc revizí a víc servisů. Když se rozhodujete, přijedeme se podívat a probereme to na místě.
Zavolejte a řekneme vám po telefonu, co zkusit dál. Když je to práce pro nás, domluvíme termín.
